Jednoho dne se hafinka vzbudila a rozhodla se,
že prozkoumá nový svět.
Vyskočila z měkkého pelíšku, protáhla packy
a s radostným štěknutím vyrazila za dobrodružstvím.
Nejdřív proběhla svou vesnicí, kde ji všichni znali
a mávali jí s úsměvem.
Za vsí se rozprostírala široká louka plná květin,
které se kývaly ve větru jako moře barev.
Hafinka tam honila motýly, až se unavila a musela si na chvíli
lehnout do trávy.
Potom zamířila do lesa, kde voněly borovice
a ptáci zpívali tak, že si připadala jako v pohádce.
Narazila tam na moudrou sovu, která jí poradila, ať jde dál,
protože za kopcem začínají jiná království.
A tak šla, přes potoky, pole i kamenné cesty,
dokud nedošla do království plného věží a smíchu.
Tam lidé tančili na ulicích, zněly bubny a všichni měli
na sobě barevné šaty.
Hafinka nechápala, proč se nikdo nezastaví – dokonce i stráž
u brány tancovala...
"Pojď k nám, Veryn přijel!" kdosi na ní zakřičel.
Najednou se z dálky ozvala známá melodie:
„Yeah-yeah-yeah, Coco Jamboo, yeah-yeah-yeah“
Je Veryn nějaký mocný hudebník? či snad mág,
že písní ovládá celé království? pomyslela si...
Hafinka zvedla uši a začala vrtět ocasem do rytmu!
Brzy se k ní přidaly děti, které s ní udělaly kruh
a společně hopsaly na trávě.
Hafinka se smála a běhala mezi lidmi v rytmu písně.
Když padla noc, celá země i tak zářila světýlky
a tanec nebral konce.
Hafinka si řekla, že tady by mohla chvíli zůstat.
Usnula pod hvězdami, zatímco kolem ní znělo tiché
„Yeah-yeah-yeah, Coco Jamboo, yeah-yeah-yeah“
